NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Realita aktuálneho zloženia LIMBONIC ART je taká, že ju tvorí len jeden člen a to Vidar „Daemon“ Jensen. V tento fakt vyústili nezhody v smerovaní kapely medzi jej dlhoročnými dvoma členmi a tak je „Phantasmagoria“ realizáciou predstáv len jedného z nich. Štúdiová tvorba bola vždy zložená z dvoch zásadných častí, ktoré zastupovali oboch protagonistov.
Daemon vštepoval do skladieb tvrdý, na riffoch postavený blackmetalový základ, Morpheus dával skladbám melodicko-atmosférický rámec, ktorý vždy definoval výsledný zvuk kapely. Vidar Jensen už skôr avizoval, že pripravovaná „Phantasmagoria“ bude práve o ostrom blackmetale zbavenom akýchkoľvek ďalších prívlastkov. Už však samotná plocha 71 minút koliduje so spomínaným zámerom a pre rýchly naklepaný blackmetal nepredstavuje dobré znamenie. Vyplniť takýto čas nápadmi taktovanými v charakteristicky rýchlom tempe automatu, ktorý bol vždy poznávacím znakom kapely, chce veľkú dávku kreativity, ktorá tu tentokrát na mnohých miestach úplne absentuje. Rozbeh je veľmi sľubný a úvodná štvorica skladieb znie čerstvo. Je príjemným, našliapaným elektroblackom v retro kabáte s primitívnym klávesovým podmazom. V strednej časti krivka klesá niekde k priemeru a záver albumu s dvoma osemminútovými skladbami je už (pre mňa) doslova utrpením. Nie je čoho sa chytiť, riffy sa sypú v nevýraznej kompozičnej šedi. Prvotná energia sa rozplynula a kozmická atmosféra, na ktorú sme boli zvyknutí, je len smrtiacim vákuom. K dobrému celkovému dojmu neprispieva ani slabší zvuk nahrávky.
Z „Phantasmagorie“ by sa dal vyrobiť slušný album s archaickou atmosférou číreho blackmetalu plného zaujímavých riffov, nebyť megalomanskej snahy jeho autora sám naplniť stopáž, ktorú v minulosti dokázal viacmenej úspešne vyplniť kvalitným materiálom iba spolu s Morpheom. Aj preto polovica bodov zaslúžene chýba.
Úplne atypická nahrávka, ktorá snáď ani nemala výjsť pod hlavičkou LIMBONIC ART. V skratke: jedná sa o album, kde sa Daemon sám snažil zaplniť priestor, na ktorý bez Morphea nemá. Ďalších hypotetických 4 a pol boda teda chýba. Pomohlo by skrátiť stopáž na polovicu a skoncentrovať miestami slušné nápady.
4,5 / 10
Vidar "Daemon" Jensen
- všetko
1. Prologue / Phantasmagoria
2. Crypt of Bereavement
3. Curse of the Necromance
4. Portal to the Unknown
5. Dark Winds
6. A World in Pandemonium
7. Flight of the Minds Eye
8. Apocalyptic Manifestation
9. Prophetic Dreams
10. The Burning Vortex
11. A Black Sphere of Serenity
12. Astral Projection
Phantasmagoria (2010)
A Legacy Of Evil (2007)
The Ultimate Death Worship (2002)
Ad Noctum - Dynasty of Death (1999)
Epitome of Illusions (1998)
In abhorrence dementi (1997)
Moon In The Scorpio (1996)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 71:11
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.